ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 14. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

Ježíš řekl svým apoštolům: „Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Když nazvali Belzebubem hospodáře, čím spíše jeho lidi! Proto se jich nebojte! Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“ (Mt 10, 24-33)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnešní evangelium nás vybízí k zamyšlení nad vztahem učedník – učitel: „Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána“ (Mt 10,24). Mezi námi lidmi není nemožné, aby žák předčil svého učitele, který mu dal základy určitého oboru. Z dějin známe příklady, jako byl malíř Giotto, jenž brzy překonal svého učitele Cimabua, nebo Manzoni, který převýšil opata Pieriho. Avšak klíč k nejvyšší moudrosti se nachází pouze v rukou Bohočlověka, jehož moudrost můžeme všichni sdílet, byť každý na jiné úrovni: od velkého teologa jako byl sv. Tomáš Akvinský až po chlapce, který se připravuje k prvnímu svatému přijímání. Můžeme ji zdobit rozličnými vnějšími ozdobami, ale nikdy tím nepřidáme nic podstatného k samotné nauce. Naopak hrozí, že upadneme do nějaké formy bludu.

Musíme si dávat pozor, abychom nevytvářeli směsice, které by pravdu pokřivily, aniž by přinesly cokoli podstatného k radostné zvěsti. Sv. Augustin říká: „Musíme se zdržovat jídla, ale ještě více se máme postit v bludech.“ Jednou mi někdo půjčil knihu o andělech strážných, v níž se objevovaly některé esoterické nauky, jako je převtělování, a nesrozumitelná potřeba vykoupení, která se údajně měla týkat i těchto čistých duchů, potvrzených v dobru.

Dnešní evangelium nám zároveň otevírá oči pro nevyhnutelnou skutečnost, že učedník může být někdy nepochopen, čelit překážkám či dokonce pronásledování za to, že se hlásí ke Kristu. Ježíšův život byl nepřetržitou službou v obraně pravdy. Jestliže byl On sám nazván „Belzebubem“, není divu, že i my jsme v hádkách, kulturních sporech či televizních debatách označováni za zpátečníky. Naše věrnost Kristu – Učiteli je tím nejvyšším uznáním, na které můžeme být hrdí: „Každého, kdo mě vyzná před lidmi, i já vyznám před svým Otcem v nebi“ (Mt 10,32).

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Ano, Pane, rozjasni nad námi svou tvář v pokoji, abychom byli chráněni tvou mocnou rukou… Chválíme tě skrze velekněze a strážce našich duší, Ježíše Krista, jemuž patří sláva a velebnost nyní i na věky věků. Amen.“ (sv. Klement Římský)

• „Kdo nezná Boha, i kdyby choval nejrůznější naděje, ve skutečnosti je bez naděje.“ (papež Benedikt XVI.)

• Výraz duše označuje v Písmu svatém často lidský život nebo celou lidskou osobu. Označuje však také to, co je v člověku nejniternější, co má v něm největší cenu, to, v čem je člověk obzvláště Božím obrazem: „duše“ znamená duchový princip v člověku. (Katechismus katolické církve, par. 363)