ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 15. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

Farizeové se radili, jak by Ježíše zahubili. Protože to Ježíš věděl, odebral se odtamtud. Mnoho jich šlo za ním a všechny uzdravil. Ale nařídil jim, aby ho nerozhlašovali. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izajáš: „Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení! Vložím na něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. Nebude se hádat ani křičet, na ulici nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, až dopomůže právu k vítězství. A v jeho jménu budou národy doufat.“ (Mt 12, 14-21)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnešní evangelium přináší dvojí poselství. Na jedné straně nás Ježíš krásně zve, abychom ho následovali: Šlo za ním mnoho lidí a on všechny uzdravil (srov. Mt 12,15). Když ho budeme následovat, najdeme lék na všechny obtíže naší životní cesty, jak nám bylo nedávno připomenuto: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28). Na druhé straně nám evangelium ukazuje hodnotu jemné a tiché lásky: „Nebude se hádat ani křičet“ (Mt 12,19). On ví, že jsme obtíženi a unaveni kvůli své povaze a tělesným slabostem… i kvůli neočekávanému kříži, který na nás dopadl se vší svou drsností, s našimi spory, zklamáními, bolestí a smutkem. Vždyť „farizeové vyšli a radili se, jak by Ježíše zahubili“ (Mt 12,14) a… víme-li, že učedník není nad učitele (srov. Mt 10,24), měli bychom počítat s tím, že i nás čeká nepochopení a pronásledování.

Celkově je to pro nás těžké břemeno, tíha, která nás unavuje. A cítíme, jako by nám Ježíš říkal: „Odlož své břemeno k mým nohám a já se o něj postarám; dej mi to těžké, co tě drtí, a já to ponesu; slož své starosti a předej je mně…“ Je to vlastně trochu zvláštní: Ježíš nás zve, abychom odložili svá břemena, ale zároveň nám nabízí jiné: své jho, ovšem s tím, že jeho břemeno je lehké a sladké. Chce nám ukázat, že po tomto světě nemůžeme jít bez jakéhokoliv břemene. Vždy něco nést budeme. Ale ať to není břemeno plné materialismu; ať je to raději jeho břemeno, které nás netíží.

V Africe matky a starší sestry nosí na zádech své děti. Jeden misionář jednou viděl děvčátko, jak nese svého malého bratříčka… A zeptal se jí: „Není pro tebe příliš těžký?“ Ona bez váhání odpověděla: „Není těžký, je to můj bratříček a miluji ho.“ Láska, Ježíšovo jho, není jen lehké, ale zároveň nás osvobozuje od všeho, co nás tíží.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Člověk je beznadějné stvoření – čím méně se zabývá vlastními hříchy, tím více ho zajímají hříchy druhých. Nedokáže omluvit sebe, ale je ochoten obviňovat ostatní.“ (sv. Augustin)

• „Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, se zřekl sebe, vyprázdnil se, přijal podobu člověka ve všem kromě hříchu, aby se choval jako služebník zcela oddaný službě druhým.“ (papež Benedikt XVI.)

• Mesiášovy rysy jsou odhaleny především ve zpěvech o Hospodinovu Služebníku. Tyto zpěvy ohlašují smysl Ježíšova utrpení a ukazují tak způsob, jímž vylije Ducha svatého, aby oživil velké množství: ne zvnějšku, ale tím, že převezme naši „přirozenost služebníků“. Tím, že bere na sebe naši smrt, může nám předat svého Ducha života. (Katechismus katolické církve, par. 713)