ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 29. TÝDNE V MEZIDOBÍ

Evangelium:

K Ježíšovi přišli se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: `Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?‘ On mu však odpověděl: `Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“ (Lk 13,1-9)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes nás Ježíšova slova vybízejí k zamyšlení nad obtížemi, které přináší pokrytectví: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník. Přišel si na něm hledat ovoce, ale nic nenašel“ (Lk 13,6). Pokrytec se tváří, že je tím, čím není. Tato lež dosahuje vrcholu tehdy, když někdo předstírá ctnost (v oblasti mravní), a přitom je rozmařilý a prostopášný, nebo předstírá zbožnost (v oblasti náboženské), a přitom mu jde jen o sebe a své zájmy, nikoli o Boha. Mravní pokrytectví je ve světě hojné a náboženské pokrytectví zasahuje a zraňuje církev.

Ježíšovy výtky vůči znalcům Zákona a farizeům — jež jsou v jiných evangeliích ještě zřetelnější a přímější — jsou velmi silné. Nelze tato slova číst či poslouchat, aniž by pronikla až na dno srdce, pokud jsme je skutečně slyšeli a pochopili. Každý z nás zakusil vzdálenost mezi tím, čím se snažíme působit, a tím, čím doopravdy jsme. Někteří politici jsou pokrytci, když tvrdí, že slouží své zemi, a přitom ji jen využívají; bezpečnostní složky mohou být pokrytecké, když ve jménu veřejného pořádku chrání zkorumpované a nezákonné skupiny; zdravotníci také, když se ve jménu medicíny rozhodnou ukončit počínající život nebo urychlit konec života člověka v terminálním stadiu; média, když překrucují zprávy nebo předstírají, že baví lidi, a přitom je kazí; správci veřejných financí, když část prostředků odkloní do stranických či vlastních kapes, ale veřejně hlásají svou poctivost; laici, když pod záminkou svobody svědomí brání veřejnému rozměru náboženství; řeholníci, když žijí svůj řád v rozporu s duchem a nároky svého řeholního života; a kněží, kteří žijí z oltáře, ale neslouží svým farníkům v duchu evangelia a sebedarování; atd. A, ach, také ty a já, do té míry, do jaké nám svědomí říká, co máme dělat, a my to neděláme, a raději vidíme třísku v oku bližního, zatímco o trámu ve vlastním oku ani nechceme vědět. Není to tak?

—Ježíši Kriste, Spasiteli světa, vysvoboď nás z našeho pokrytectví, malého i velkého!