ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 3. POSTNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.‘ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému!‘ Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 18,9-14)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes nám Kristus představuje dva muže, kteří by se letmému pozorovateli mohli jevit téměř totožně, protože jsou na stejném místě a dělají totéž – oba totiž „šli do chrámu, aby se modlili“ (Lk 18,10). Avšak za vnějšími podobnostmi se v nejhlubší rovině jejich osobního svědomí zásadně liší: jeden, farizeus, má klidné svědomí, zatímco druhý, celník, je sužován pocity viny.

Dnes máme sklon považovat pocity viny za cosi blízkého psychické poruše – za jakési „sebemrskačství“. Přesto právě tento „vinou zatížený“ celník odchází z chrámu v lepším stavu, neboť „odešel ospravedlněn, a ne farizeus“ (Lk 18,14). „Tento pocit viny,“ napsal papež Benedikt XVI., ještě jako kardinál Ratzinger, „narušuje falešný klid svědomí a lze jej nazvat stížností svědomí proti mé sebeuspokojené existenci. Je pro člověka stejně nezbytný jako fyzická bolest, která signalizuje poruchy normálního fungování těla.“ Ježíš nás nevede k domněnce, že by farizeus neříkal pravdu, když tvrdí, že není „lupič, podvodník ani cizoložník“ (Lk 18,11) a že se postí a dává dary chrámu, ani k tomu, že by si celník jen namlouval, že je hříšník. O to zde nejde. Jde spíše o to, že „farizeus už neví, že i on má vinu. Má zcela čisté svědomí. Avšak toto mlčení svědomí ho činí neproniknutelným vůči Bohu i lidem, zatímco křik svědomí, který sužuje celníka, ho činí schopným pravdy a lásky. Ježíš může pohnout hříšníky“ (Benedikt XVI.).

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Srdce musí být rozdrceno. Proč se bát, že bude zničeno, když je drceno? Zde je odpověď: ,Stvoř mi čisté srdce, Bože‘ (Žl 51,12). Aby mohlo vzniknout čisté srdce, musí být to nečisté rozdrceno.“
  (sv. Augustin)

• „Jsme vždy připraveni hrát si na nevinné. Tímto způsobem však v křesťanském životě nepokračujeme dál… Před zpovědí i po ní, ve svém životě, ve své modlitbě – dokážeš obviňovat sám sebe? Nebo je snazší obviňovat druhé?“ (papež František)

• Ačkoliv zpověď každodenních vin (všedních hříchů) není nezbytná, Církev ji přesto naléhavě doporučuje. Vždyť pravidelná zpověď všedních hříchů nám napomáhá vychovávat naše svědomí, bojovat proti nezřízeným náklonnostem, dát se Kristem uzdravit a postupovat v životě Ducha. Tím, že častěji přijímáme prostřednictvím této svátosti dar Otcova milosrdenství, jsme vedeni k tomu, abychom byli milosrdní jako on (KKC, par. 1458)