Evangelium:
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech. (Mk 6, 30-34)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnešní evangelium nám představuje situaci, potřebu a paradox, které jsou velmi aktuální.
Situace. Apoštolové jsou „ve stresu“: „Mnozí přicházeli a odcházeli, takže ani neměli čas se najíst“ (Mk 6,31). Často se ocitáme ve stejném shonu. Práce si žádá velkou část naší energie; rodina, kde každý chce zakusit naši lásku; další činnosti, k nimž jsme se zavázali, které nám samým prospívají a zároveň přinášejí užitek druhým… „Kde je vůle, tam je i cesta?“ Možná je rozumnější uznat, že nemůžeme udělat všechno, co bychom chtěli.
Potřeba. Tělo, hlava i srdce si nárokují jedno právo: odpočinek. V těchto verších máme příručku, často opomíjenou, o odpočinku. Zde vystupuje do popředí komunikace. Apoštolové „vyprávěli všechno, co udělali“ (Mk 6,30). Komunikace s Bohem, jdoucí po niti nejhlubších vrstev našeho srdce. A — jaké překvapení! — nacházíme Boha, který na nás čeká. A čeká, aby se s námi setkal v naší unavenosti. Ježíš jim říká: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte“ (Mk 6,31). Boží plán zahrnuje místo pro odpočinek! Ve skutečnosti má naše existence, se vší svou tíhou, spočinout v Bohu. Nepokojný Augustin to objevil: „Stvořil jsi nás pro sebe, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ Boží odpočinek je tvořivý, nikoli „anestetický“: setkání s jeho láskou uspořádává naše srdce i myšlenky.
Paradox. Evangelní scéna končí „špatně“: učedníci si vlastně nemohou odpočinout. Ježíšův plán nevyšel: lidé se na ně hrnou. Nepodařilo se jim se „odpojit“. Často se ani my nemůžeme zbavit svých povinností (manžel, děti, práce…): bylo by to, jako bychom zradili sami sebe! Je třeba tedy nacházet Boha právě v těchto skutečnostech. Jestliže je tu komunikace s Bohem, jestliže naše srdce spočívá v Něm, umenšíme zbytečná napětí… a skutečnost — zbavená přeludů — nám jasněji ukáže Boží stopu. V Něm, právě tam, máme odpočívat.
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
„Není odpočinku, který by nebyl námahou, není-li snášen s Bohem nebo pro Boha.“
(sv. Terezie z Ávily)
„Božský odpočinek sedmého dne neodkazuje k nečinnému Bohu, ale zdůrazňuje plnost toho, co bylo dokončeno. Vrhá na to ‚kontemplativní‘ pohled, který už nehledí k novým výkonům, ale těší se z krásy toho, co již bylo vykonáno.“
(sv. Jan Pavel II.)
„Boží činnost je vzorem pro lidskou činnost. Jestliže si Bůh sedmého dne odpočinul (Ex 31,17), i člověk má odpočívat a dovolit i druhým, především chudým, aby si mohli oddechnout (Ex 23,12). Sobota přerušuje každodenní činnost a umožňuje odpočinek. Je to den protestu proti otroctví práce a kultu peněz.“ (Katechismus katolické církve, č. 2172)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
