ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 5. POSTNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo. Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš vykonal. Velekněží a farizeové svolali proto veleradu a radili se: „Co máme dělat? Vždyť ten člověk koná mnoho znamení! Necháme-li ho tak, všichni v něho uvěří, a pak přijdou Římané a vezmou nám (svaté) místo i národ.“ Jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: „Vy vůbec nic nevíte ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ.“ To neřekl ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš musí umřít za národ – a nejen za národ, ale i proto, aby rozptýlené Boží děti shromáždil vjedno. Od toho dne se rozhodli, že ho zabijí. Proto Ježíš už mezi židy veřejně nevystupoval, ale odešel odtamtud do kraje blízko pouště, do města zvaného Efraim, a tam pobýval s učedníky. Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z toho kraje putovali před svátky vzhůru do Jeruzaléma, aby se posvětili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámovém nádvoří, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Nepřijde na svátky?“ Velekněží a farizeové vydali nařízení, že kdo se doví, kde on je, má to oznámit, aby se ho mohli zmocnit. (Jan 11,45-56)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, na své cestě do Jeruzaléma, Ježíš věděl, že je pronásledován, a vlastně již odsouzen. Čím větší a převratnější bylo jeho zjevení – zvěstování Království –, tím širší a zřetelnější byl rozkol a odpor, s nimiž se setkával mezi svými posluchači (srov. Jan 11,45–46). Negativní slova Kaifáše: „Je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ“ (Jan 11,50), Ježíš přijal v pozitivním smyslu ve vykupitelském díle, které pro nás uskutečnil. Ježíš, jednorozený Syn Boží, umírá na kříži z lásky ke všem! Umírá, aby naplnil Otcův plán, totiž „aby shromáždil v jedno rozptýlené Boží děti“ (Jan 11,52). A právě v tom se ukazuje podivuhodnost a tvořivost našeho Boha! Kaifáš svým výrokem („je lépe, aby jeden člověk zemřel…“) a z nenávisti pouze odstraňuje jednoho idealistu. Naproti tomu Bůh Otec ve své lásce k nám posílá svého Syna a činí něco nádherného: proměňuje zlovolný rozsudek v dílo vykupitelské lásky. Každý lidský život má totiž cenu veškeré krve, kterou Ježíš Kristus prolil!

Za týden budeme při slavné velikonoční vigilii zpívat velikonoční chvalozpěv. V této nádherné modlitbě církev chválí prvotní hřích. Ne proto, že by si neuvědomovala jeho tíži, ale proto, že Bůh ve své nekonečné dobrotě odpověděl na lidský hřích zázraky. Jinými slovy: na „prvotní pád“ odpověděl vtělením, osobní obětí a ustanovením eucharistie. Proto bude liturgie příští sobotu zpívat: „Ó šťastná vina, ó vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí.“ Kéž naše soudy, slova a skutky nejsou překážkou evangelizace, neboť i nám Kristus svěřil úkol shromažďovat rozptýlené Boží děti: „Jděte tedy a učte všechny národy“ (Mt 28,19).

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• Jeden člověk zemřel za všechny – a nyní v každém kostele v tajemství chleba a vína uzdravuje ty, za něž je obětován, dává život těm, kdo věří, a svatost těm, kdo tuto oběť přinášejí.“ (Gaudentius z Brescie)

• „Pro křesťany tu vždy bude pronásledování a nepochopení. Mají však k jejich snášení jistotu, že Ježíš je Pán – a to je výzva i kříž naší víry.“ (papež František)

• Smlouva s Noemem zůstává v platnosti po celý čas národů, až do všeobecného vyhlášení evangelia. Písmo svaté uctívá některé velké postavy „národů“, jako „spravedlivého Abela“, krále-kněze Melchizedecha, předobraz Krista, nebo spravedlivé muže „Noema, Daniela a Joba“ (Ez 14,14). Písmo svaté tak ukazuje, jakých výšin svatosti mohou dosáhnout ti, kteří žijí podle Noemovy smlouvy v očekávání, že Kristus „rozptýlené Boží děti shromáždí vjedno“ (Jan 11,52). (KKC, par. 58)