ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 5. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

V těch dnech byl s Ježíšem zase velký zástup a neměli co jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy lidu. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, aby i ty předkládali. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sedm košíků zbylých kousků. Těch (lidí) bylo na čtyři tisíce. Potom je propustil. Hned pak vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do dalmanutských končin. (Mk 8, 1-10)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, v době nevlídnosti a nepokoje, nás Ježíš také volá, aby nám řekl, že „je mu líto zástupu“ (Mk 8,2). Dnes, kdy je mír v krizi, se mohou množit strach, apatie, uchylování se k nepodstatným věcem a útěk před realitou: „Nemají co jíst.“

Koho Pán volá? Text říká: „své učedníky“ (Mk 8,1), tedy volá mne, abych je neposílal pryč hladové, ale abych jim něco dal. Ježíš se slitoval – tentokrát na pohanském území – protože i oni mají hlad.

Ach! A my – uzavření ve svém malém světě – říkáme, že nemůžeme nic dělat. „Kde by kdo mohl vzít tolik chleba, aby je nasytil zde na poušti?“ (Mk 8,4). Kde vezmeme slovo jisté a pevné naděje, s vědomím, že Pán bude s námi po všechny dny až do skonání světa? Jak říci věřícím i nevěřícím, že násilí a smrt nejsou řešením?

Dnes se nás Pán jednoduše ptá, kolik máme chlebů. Potřebuje tolik, kolik jich máme. Text říká „sedm“ – symbol pro pohany, stejně jako dvanáct bylo symbolem pro židovský národ. Pán chce oslovit všechny – proto se církev chce chápat jako katolická, všeobecná – a prosí o tvou pomoc. Dej jí svou modlitbu: je to bochník chleba! Dej jí svou dobře prožitou Eucharistii – mši svatou: je to další bochník chleba! Dej jí své rozhodnutí ke smíření s tvými blízkými, s těmi, kdo ti ublížili: je to další bochník chleba! Dej jí svou svátost smíření: je to další bochník chleba! Dej jí svou malou oběť, svůj půst, svou solidaritu: je to další bochník chleba! Dej jí svou lásku k jeho Slovu, které ti dává útěchu a sílu: je to další bochník chleba! Zkrátka jí dej všechno, oč tě prosí, i když si myslíš, že je to jen trochu chleba.

Jak říká sv. Řehoř z Nyssy: „Kdo se dělí o svůj chléb s chudým, stává se účastným toho, který se kvůli nám chtěl stát chudým. Pán byl chudý, neboj se chudoby.“

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „To, že náš Pán láme chléb, znamená otevírání tajemství. Jeho vzdávání díků ukazuje, jak velkou radost má ze spásy lidského rodu. Tím, že dává chleby učedníkům, aby je předkládali lidu, dává najevo, že svěřuje apoštolům svou vůli, aby jejich službou byl Církvi rozdělován pokrm života.“
  (sv. Béda Ctihodný)

• „Tento zázrak neměl jen nasytit hlad na jeden den, ale ukazuje na to, co Kristus chce vykonat pro spásu celého lidstva: dát své vlastní tělo a krev.“
  (papež František)

• „Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře použil Ježíš, když požehnal a rozděloval chléb jako „první u stolu“, zvláště během Poslední večeře. Podle tohoto gesta ho učedníci poznali po jeho zmrtvýchvstání; tímto výrazem také první křesťané označovali svá eucharistická shromáždění. Tím vyjádřili, že všichni, kteří přijímají jediný rozlámaný chléb, Krista, vstupují do společenství s ním a vytvářejí s ním jedno tělo.“
  (Katechismus katolické církve, č. 1329)