Evangelium:
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: ‚Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ (Mt 25, 1-13)
Podcast:
Zamyšlení:
Někteří z nás mají sklon k prokrastinaci. Odkládáme na zítřek to, co bychom mohli bez problémů udělat už dnes. Jsme líní a často si neuděláme čas, který bychom potřebovali, abychom odvedli práci opravdu dobře. Máme sklon nechávat věci na poslední chvíli – a pak spěcháme, doháníme ztracený čas a snažíme se vše stihnout. Kvalita naší práce tím trpí, ale úkol nakonec splníme. Potom všem říkáme, že jsme zavalení povinnostmi, i když jsme se ve skutečnosti často jen poflakovali. To je nebezpečné, ale mnozí z nás mají zkušenost, že právě pod tlakem dokážeme pracovat s největší intenzitou.
Evangelium nám dnes ukazuje, co se stane, pokud k duchovnímu životu přistoupíme stejným způsobem – pokud budeme odkládat naše třeba i malá každodenní obrácení, modlitbu, skutky lásky nebo smíření „na později“.
V předchozí, 24. kapitole Matoušova evangelia, Ježíš hovoří ke svým učedníkům o blížícím se soudu nad Jeruzalémem. Ti se ho ptají: „Kdy to nastane?“ On jim však nedává přesný čas, pouze varování: „Bděte, neboť nevíte, ve který den váš Pán přijde“ (Mt 24,42). A dodává podobenství o služebnících, kteří mají být „věrní a moudří“, aby v pravý čas dávali pokrm Pánově domácnosti. „Když si však ten zlý služebník řekne v srdci: Můj pán otálí přijít,“ varuje Ježíš, „a začne tlouci své druhy a jíst a pít s opilci, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší; ztrestá ho a určí mu úděl mezi pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 24,48–51).
Dobře víme, že navzdory své kráse, radosti a smysluplnosti není cesta s Kristem žádná procházka růžovým sadem. Ježíš své učedníky nešetří: volá je k bdělosti, věrnosti a moudrosti. A právě to navazuje i na 25. kapitolu, ze které je dnešní Boží slovo, kde nás podobenství o deseti pannách znovu vybízí, abychom byli připraveni a nespali, když přijde. Nakonec pak Ježíš předkládá jasný a vážný obraz posledního soudu, kde se ukáže, zda jsme byli věrnými služebníky, kteří dokázali rozpoznat Pána i v nejmenších z bratří.
Dnešní evangelium nám tedy konkrétně klade před oči otázku: neodkládám i já svou víru, své obrácení a své „ano“ Bohu na později?
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
