Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ,Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci. A za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám.“ (Jan 14,7-14)
Zamyšlení:
V této části Ježíšovy řeči po večeři na rozloučenou slyší učedníci základní sdělení: Ježíš je viditelnou tváří Boží. Transcendentní Bůh, jehož nelze postihnout lidskými smysly, se dává poznat v lidské osobě svého Syna, a to jako Bůh nejen dobrý a milosrdný, jak v něj židovstvo věřilo, ale dokonce takový, který je ochotný se vzdát ve prospěch člověka všeho, sestoupit na dno lidského utrpení a lidské vydanosti. Skutky, o nichž tu Ježíš k učedníkům mluví, nejsou zázraky v běžném slova smyslu, nýbrž skutky lásky, které skrze své následovníky koná Ježíš. Jeho odchod k Otci znamená, že jim v osobě Ducha sv. (Parakleta) bude přítomen, bude jejich silou. Tak budou moci působit dál, než mohl Ježíš v rámci svého pozemského působení, avšak ve skutečnosti de facto nikoliv oni, ale on v nich.
Autor evangelia má zřejmě na mysli především misii, rozšíření evangelia. Ježíšův odchod k Otci je spojen (nejen zde) s příslibem vyslyšení proseb. Ovšem prosit ve jménu Ježíšově znamená ztotožnit se s Ježíšovou osobou a jeho jednáním, není to pouho pouhé dovolávání se Ježíšova jména jako jakési magické formule, nýbrž schopnost vydanosti, napojení se na Otce. Je to na jedné straně silný příslib a již zde dokonce dvakrát opakovaný, na druhé obrovský nárok na člověka obracet se na Otce jako Ježíš.
Ježíšovým slovům je třeba dobře rozumět. Ježíš tu neslibuje svým učedníkům, že je zbaví všech problémů, když se na něj bude obracet s prosbou o jejich vyřešení. Ježíš jim slibuje, že vyslyší jejich prosby, když budou prosit o to, co jemu leželo na srdci, k čemu nasadil svůj život, a to je růst Božího království na zemi, resp. prosazení Boží lásky. V tomto ohledu žádná prosba není nevyslyšená, i když její naplnění může hodně přesahovat horizont lidských představ.
Zamýšlení připravila Mireia Ryšková
Podcast:
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
