ZAMYŠLENÍ NA STŘEDU PO 12. NEDĚLI V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

ZAMYŠLENÍ NA STŘEDU PO 12. NEDĚLI V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“ Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“ Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“ (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. (Znovu) mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ (Abrám) řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ (Bůh) mu řekl: „Vezmi pro mne jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě.“ (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu! (Gn 15,1-12.17-18)

Zamyšlení:

Abrám je sice mužem důvěry, ale ona zaslíbení Hospodinova na sebe dávají čekat. A on už není z nejmladších. Proto se poměrně odvážně obrací na Hospodina, který mu zaslibuje ochranu a odměnu, téměř s výčitkou, že nemá děti. Hospodin na jeho stížnost reaguje přislíbením bohatého potomstva. Abrahám učiní další krok víry a přes fyzickou nemožnost něčeho takového Hospodinu uvěří. Jeho dědicem bude jeho vlastní potomek. A Hospodin s ním uzavře smlouvu v rituálu, který odpovídal dobovým zvyklostem. Završení smlouvy ze strany Hospodinovy se ovšem děje za noci, v době kdy Abrám je „mimo sebe“, v hlubokém spánku.

Být člověkem víry znamená umět čekat, žít v trpělivosti. Boží „čas“ je jiný než lidský. A potom věci se dějí tak, že člověk je nemůže přímo vidět, dotknout se jich v jejich vznikání, Hospodina nelze přímo „přistihnout při činu“, je lidským smyslům nepřístupný. Avšak už setkání s jeho stopami ve stvoření musí v člověku vyvolávat úžas, bázeň a úctu.

Podcast:

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry
a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.





Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.

Copyright © 2017 Spoločnosť Božieho Slova.
Všetky práva vyhradené.
Prihlásenie