ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK SV. JAKUBA, APOŠTOLA

Evangelium:

K Ježíšovi přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ (Mt 20, 20-28)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnešní úryvek evangelia vypráví událost, která nás staví před situaci, jež není v různých křesťanských společenstvích nijak neobvyklá. Jan a Jakub byli velmi velkorysí: opustili své domovy i své sítě, aby následovali Ježíše Krista. Slyšeli Pána, jak ohlašuje Království a nabízí věčný život, přesto však dosud nechápou novou dimenzi, kterou jim Pán předkládá. Právě proto jejich matka žádá něco, co je samo o sobě pochopitelné, ale nepřesahuje pouhou lidskou ctižádost: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ (Mt 20,21).

Podobně i my nasloucháme Pánu a následujeme ho jako první učedníci, ale ne vždy plně chápeme jeho poselství. Někdy pak i v církvi sledujeme své osobní zájmy a ambice. Zapomínáme, že když přijímáme Pána, máme se mu odevzdat zcela a s plnou důvěrou; že nemůžeme myslet na dosažení slávy, aniž bychom přijali kříž. Odpověď, kterou jim Ježíš dává, klade důraz právě na tento aspekt: abychom měli podíl na jeho Království, je důležité pít z téhož „kalicha“ jako on (srov. Mt 20,22), tedy být připraveni a ochotni dávat vlastní život z lásky k Bohu a zasvětit se službě bratřím se stejným milosrdným postojem, jaký ukázal Ježíš.

Ve své první homilii papež František zdůraznil, že chceme-li následovat Ježíše, musíme nést svůj kříž, protože „když kráčíme bez kříže, když vyznáváme Krista bez kříže, nejsme Pánovými učedníky“. Následování Krista proto od nás vyžaduje velkou pokoru. Od chvíle našeho křtu jsme povoláni být jeho svědky, abychom proměňovali svět. Tato proměna však bude možná jen tehdy, pokud budeme schopni být služebníky svých bratří — s duchem velkorysosti a sebedarování, ale vždy s radostí, protože následujeme Pána a zpřítomňujeme ho.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Vy mi mluvíte o poctách a korunách, říká Pán, ale já vám mluvím o zápasech a námahách. Neboť toto není čas odměn.“ (sv. Jan Zlatoústý)

• „Pokušením křesťanství bez kříže, církve napůl cesty, která nechce dojít tam, kam chce Otec, je pokušení triumfalismu. Chceme dnešní vítězství bez cesty ke kříži, světské vítězství, rozumné vítězství.“ (papež František)

• V tomto spočívá Kristovo vykoupení: „přišel… aby dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mt 20,28), to je, aby miloval „své až do krajnosti“ (Jan 13,1), aby byli „vykoupeni“… „ze svého prázdného způsobu života“, jak ho „zdědili po předcích“ (1 Petr 1,18).
  (Katechismus katolické církve, č. 622)