ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK SV. MARKA, EVANGELISTY

Evangelium:

Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela. (Mk 16, 15-20)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes je mnoho důvodů k zamyšlení nad tím, proč slovo evangelia nezní s plnou silou a přesvědčivostí; proč my křesťané zachováváme váhavé mlčení o tom, čemu věříme, navzdory takzvané „nové evangelizaci“. Každý si může vytvořit vlastní analýzu a dojít ke své osobní odpovědi.

Avšak o svátku svatého Marka, když nasloucháme evangeliu a hledíme na samotného evangelistu, nemůžeme jinak než s jistotou a vděčností vyznat, odkud pochází pramen a síla našeho slova.

Evangelista nemluví proto, že by mu to doporučila nejnovější sociologická studie, ani z politické „opatrnosti“, ani proto, že by chtěl prostě říct svůj názor. Mluví proto, že byl zasažen přítomností a pověřen příkazem, který k němu přišel zvenčí – bez nátlaku, ale s autoritou Toho, jemuž náleží veškerá moc: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15). Evangelizujeme tedy z poslušnosti, ale máme tak činit s radostí a důvěrou.

Naše slovo navíc není jen jedním z mnoha hlasů na trhu názorů a idejí. Nese v sobě váhu silného a jasného poselství. Na jeho přijetí či odmítnutí závisí život nebo smrt. Jeho pravdivost a přesvědčivost vycházejí ze svědectví – je potvrzováno znameními moci ve prospěch potřebných. Proto je toto slovo skutečně „zvěstováním“ – veřejným, radostným a nadšeným oznámením rozhodující a spásné skutečnosti.

Proč tedy mlčíme? Ze strachu? Ze studu? Svatý Justin říkal, že „ačkoli byli nevzdělaní a nemluvili výřečně, dokázali přesvědčit lidstvo svou ctností.“ Znamením, zázrakem ctnosti, je tedy naše výmluvnost. Ať Pán alespoň mezi námi a skrze nás koná své dílo: „Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.“ (Mk 16,20)

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Jako je slunce, Boží stvoření, jedno a totéž na celém světě, tak i hlásání pravdy září všude a osvěcuje všechny, kdo chtějí dojít k poznání pravdy.“ (sv. Irenej z Lyonu)

• „Všichni jsme povoláni být živými pisateli evangelia, nositeli radostné zvěsti pro každého muže a ženu dnešní doby.“ (papež František)

• Po nanebevstoupení vstoupil Boží plán do své konečné fáze. Jsme již „v poslední hodině“ (1 Jan 2,18). „Žijeme tedy už v poslední době, obnova světa je neodvolatelně stanovena a jakýmsi reálným způsobem se v tomto věku předjímá: Církev se totiž už na zemi vyznačuje opravdovou svatostí, třebaže nedokonalou.“ Kristovo království, jež hlásá Církev, již projevuje svou přítomnost zázračnými znameními. (KKC, par.  670)