Evangelium:
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, (podnikavě) jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: `Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: `Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal: Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘ Pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’“ (Mt 25,14-30)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes rozjímáme nad podobenstvím o hřivnách. Jeden bohatý muž se vydává na dalekou cestu a svěřuje svůj majetek služebníkům. Mohl by jim rozdělit své jmění rovnoměrně, ale nedělá to – každému dává podle jeho schopností: pět, dvě a jednu hřivnu. Každý ze služebníků dostává možnost učinit z toho počátečního vkladu dobrý obchod. První dva služebníci jednají správně a hřivny rozmnoží. Třetí – snad ze strachu nebo pohodlnosti – svou hřivnu ukryje a vzdá se jakéhokoli podnikání. Zvolí pohodlí své vlastní chudoby. Pán se vrací… a žádá účty. Odměňuje odvahu a prozíravost prvních dvou služebníků, kteří dokázali svěřené bohatství rozmnožit. Ale k „opatrnému“ služebníkovi se chová velmi odlišně.
O dvě tisíciletí později má toto podobenství stále co říci. Moderní demokracie směřují k postupnému oddělení státu a církve – a to není samo o sobě špatně, spíše naopak. Tato globální a postupující mentalita však s sebou nese vedlejší účinek, který může být pro křesťany nebezpečný: stát se živým obrazem onoho třetího služebníka, kterého pán přísně pokáral. Bez zlého úmyslu, jen z pohodlnosti či strachu, riskujeme, že svou víru skryjeme a omezíme ji na soukromou sféru rodiny a nejbližších přátel. Evangelium se však nemá omezovat na pouhé čtení a neplodné rozjímání. S odvahou a ochotou riskovat máme spravovat své křesťanské povolání ve vlastním společenském i profesním prostředí, a to nejen slovy, ale i příkladem – hlásat Krista svým životem.
Svatý Augustin říká: „My, kdo hlásáme Boží slovo lidem, nejsme natolik vzdáleni lidské slabosti a víře, že bychom si nebyli vědomi vlastního nebezpečí. Ale těší nás, že tam, kde kvůli své křesťanské službě riskujeme, máme oporu ve vašich modlitbách.“
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
- „Trocha čisté lásky je Bohu i duši dražší a prospěšnější pro celou církev – i když se zdá, že člověk nedělá nic – než všechny ostatní skutky dohromady.“ (sv. Jan od Kříže)
- „Pán nedává všem totéž ani stejným způsobem: zná nás osobně a každému svěřuje to, co je pro něj vhodné. Ale každému z nás projevuje stejnou obrovskou důvěru. Nezklamme Ho!“ (papež František)
- „Takové rozdíly zapadají do plánu Boha, který chce, aby každý dostával od druhých, co potřebuje, a aby se ti, kteří mají zvláštní „hřivny“, dělili o jejich plody s těmi, kteří je potřebují. Rozdíly povzbuzují a často zavazují osoby k velkodušnosti, laskavosti a sdílení; vybízejí kultury k vzájemnému obohacování. „Nedávám všechny ctnosti každému stejně … Většinou je rozděluji tak, že jednomu dám tu, druhému jinou … Někomu dám zvláště lásku, jinému spravedlnost, jinému pokoru a někomu živou víru … A pokud se týká časných statků, věcí nutných k lidskému životu, ty jsem rozdělil mnohem nerovnoměrněji a nechtěl jsem, aby každý vlastnil všechno, co potřebuje, aby tak lidé měli nutně příležitost prokazovat skutky lásky jeden druhému … Chtěl jsem, aby jeden měl zapotřebí druhého, a aby všichni byli mými služebníky při rozdílení milostí a darů, které dostali ode mne.“ (Katechismus katolické církve, čl. 1937)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
