„Slova svatého evangelia podle Matouše.
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!‘ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!‘ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?‘ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ Když Ježíš skončil tyto řeči, vzdálil se z Galileje a odešel do judského území na druhou stranu Jordánu.“
Mt 18,21-19,1
Zamyšlení:
V příběhu se
vyskytují dvě částky – deset tisíc hřiven a sto denárů. Ta druhá částka je
jasnější, denár je denní mzda, tedy dnes třeba 1000 korun, celkem asi sto
tisíc. To není malý dluh, ale dá se
časem splatit, vypovědět spoření nebo třeba prodat auto. Zato první
částka je astronomická, představuje asi sto miliard korun. Když má dlužník u
krále takový dluh, neexistuje možnost, aby se zachránil.
A najednou zázrak,
král se rozhodl ho amnestovat, celý nekonečný dluh smazat. Happyend. Jenže
víme, že to bohužel ještě neskončilo. Omilostněný dlužník není schopen zachovat
se velkoryse ke svému spoluslužebníku. Přitom by zde zřejmě stačilo mít
trpělivost, počkat, nastavit splátkový kalendář. Ale toho věřitel nebyl
schopen, tvrdost jeho srdce vyvřela na povrch. Reakce krále je zřejmá –
rozhněval se a dal jej mučitelům.
Pán Ježíš nám říká,
že jsem v podobné situaci. I mě bylo (a stále je) Bohem odpouštěno nad
jakoukoli míru. Je důležité to vidět, radovat se z Boží velkorysosti a vzít si
z ní příklad i pro své chování.
Aplikace:
1/ Omluvím se tomu, komu jsem ublížil.
2/ Vědomě se rozhodnu odpustit dnes vše, čím mi lidé půjdou na nervy.
Lukáš
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
