ZAMYŠLENÍ NA PAMÁTKU SV. JANA BOSKA, KNĚZE

Evangelium:

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ (Mk 4, 35-41)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes slavíme památku svatého Jana Boska (1815–1888), kněze a zakladatele Salesiánské společnosti (salesiánů Dona Boska). Ježíšova slova nám otevírají pohled, starý a přitom stále nový, na otázku: „Kdo je největší v nebeském království?“ (Mt 18,1) – pohled, který si dnes musíme z evangelia znovu osvojit, aby nás obrátil. „Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti“, tedy nezměníme-li směr od světského vidění založeného na nadvládě moci, násilném prosazování ideologií a pohoršujícím zneužívání autority, „jistě nevejdete do nebeského království“ (Mt 18,3). Kdo se tedy stane „malým“, totiž pokorným, prostým, chudým a potřebným, „ten je největší v nebeském království“ (Mt 18,4).

Když bylo svatému Janu Boskovi devět let, přijal své povolání ve snu. Uprostřed prudké dětské rvačky jej Ježíš oslovuje jménem a říká mu: „Ne ranami, ale mírností a láskou si je získáš…“ A skutečně – po celý život se učil metodě lásky. Jako zkušený pedagog pak vyzýval své následovníky, aby „zakládali život dítěte na rovině radosti, a tím i lásky; láska k Bohu jistě následuje po lásce k vychovateli“. To znamená: ponížit se, aby bylo možné pozvednout; přiblížit se, aby bylo možné převzít odpovědnost; stát se malým, aby oni mohli vyrůst.

Prosme dnes Pána, aby nás vedl tak, jako vedl svatého Jana Boska, a abychom dokázali kráčet jeho cestou trpělivé lásky a vykupitelského sebezapření ve službě spáse lidí, zvláště mladých – „nejjemnější a nejcennější části lidské společnosti“, jak by řekl tento svatý pedagog.