ZAMYŠLENÍ NA PAMÁTKU UMUČENÍ SV. JANA KŘTITELE

Evangelium:

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, (podnikavě) jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: `Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: `Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal: Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘ Pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’“ (Mt 25, 14-30)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes si připomínáme umučení svatého Jana Křtitele, Předchůdce Mesiáše. Celý Janův život se točí kolem osoby Ježíše; bez něho by existence a poslání Křtitele neměly smysl. Už v lůně své matky vnímal blízkost Spasitele. Objetí Marie a Alžběty — dvou nastávajících matek — otevřelo dialog mezi jejich nenarozenými dětmi: Spasitel posvětil Jana a Jan se radostí pohnul v lůně své matky. Ve svém poslání Předchůdce Jan nikdy neztratil toto nadšení — doslova to, že byl „naplněn Bohem“. Připravoval Pánovy cesty, vyrovnával jeho stezky, snižoval hory, ohlašoval jeho přítomnost a ukazoval na něho prstem jako na Mesiáše: „Hle, Beránek Boží“ (Jan 1,36).

Na sklonku svého života byl Jan, který hlásal svobodu, již může těm, kdo jsou zotročeni hříchem, přinést jedině Mesiáš, uvězněn: „Jan totiž říkal Herodovi: ‚Nesmíš mít manželku svého bratra‘“ (Mk 6,18). Smrt Křtitele je mučednickým svědectvím soustředěným na osobu Ježíše. Byl Kristovým předchůdcem v životě a nyní ho předchází i v kruté smrti.

Svatý Béda Ctihodný nám říká: „Byl uzavřen do temnoty vězení, ačkoli přišel vydat svědectví o Světle života a zasloužil si, aby ho samo toto Světlo, jímž je Kristus, nazvalo jasnou a zářící lampou. Jan byl pokřtěn vlastní krví, ačkoli mu bylo dopřáno pokřtít Vykupitele světa.“

Kéž nás dnešní svátek Umučení svatého Jana Křtitele naplní týmž „nadšením“ — v nejhlubším smyslu tohoto slova, tedy tím, že budeme „plní Boha“. A kéž také my, posíleni jeho Duchem, vydáváme odvážné svědectví o své víře v Ježíše. Ať se náš křesťanský život, podobně jako Janův, celý točí kolem osoby Krista — neboť jedině v něm nachází náš život plný smysl.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „V pronásledování Bůh korunuje věrnou vojenskou službu; v pokoji je korunována čistota svědomí.“ (sv. Cyprián)

• „Svatý Jan Křtitel byl věrný Pánu až do konce. Přiváděl k Bohu zástupy hříšníků. A to všechno nedělal díky svým velkým schopnostem nebo obrovským apoštolátům. Nejvíce přitahoval svým příkladem věrnosti a naprostým odevzdáním se Bohu, až k prolití krve raději než ke zradě vlastního svědomí.“ (papež František)

• „Svatý Jan Křtitel je bezprostředním předchůdcem Páně, který byl poslán, aby mu připravil cestu. Jako „prorok Nejvyššího“ (Lk 1,76) převyšuje všechny ostatní proroky, je poslední z proroků, zahajuje evangelium; zdraví Kristův příchod už v lůně jeho matky a nachází potěšení v tom, že je „ženichův přítel“ (Jan 3,29), kterého pak označí za „Božího beránka…, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29). Jde před Ježíšem „v duchu a moci Eliášově“ (Lk 1,17) a vydává mu svědectví svým kázáním, svým křtem obrácení a nakonec svou mučednickou smrtí.“ (Katechismus katolické církve, čl. 523)