ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 15. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

Farizeové se radili, jak by Ježíše zahubili. Protože to Ježíš věděl, odebral se odtamtud. Mnoho jich šlo za ním a všechny uzdravil. Ale nařídil jim, aby ho nerozhlašovali. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izaiáš: “Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení! Vložím na něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. Nebude se hádat ani křičet, na ulici nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, až dopomůže právu k vítězství. A v jeho jménu budou národy doufat.” (Mt 12, 14-21)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes nám evangelium předkládá dvojí poselství. Na jedné straně nás Ježíš volá krásným pozváním, abychom ho následovali: „Mnoho lidí šlo za ním a on je všechny uzdravil“ (Mt 12,15). Budeme-li ho následovat, nalezneme lék na všechny obtíže své cesty, jak nám bylo nedávno připomenuto: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28).

Na druhé straně je nám ukázána hodnota hluboké lásky: „Nebude se přít ani křičet“ (Mt 12,19). Ježíš ví, že jsme obtíženi a unaveni tíhou svých povahových i tělesných slabostí… a také nečekaným křížem, který nás navštívil se vší svou drsností, s našimi neshodami, zklamáními, bolestí a zármutkem. Vždyť „farizeové vyšli a radili se proti Ježíšovi“ (Mt 12,14), a víme-li, že učedník není nad svého učitele (srov. Mt 10,24), měli bychom si být vědomi, že i my budeme muset snášet nepochopení a pronásledování.

Celkově vzato je to těžké břemeno, které na nás doléhá — uzel starostí, který nás namáhá. A může se nám zdát, jako by nám Ježíš říkal: „Slož své břemeno k mým nohám a já se o ně postarám; dej mi tu tíhu, která tě drtí, a já ji ponesu; odlož své starosti a svěř mi je…“ Je to vlastně zvláštní: Ježíš nás zve, abychom odložili své břemeno, a zároveň nám nabízí jiné: své jho — ovšem s příslibem, že je příjemné a lehké. Chce nám ukázat, že životem nelze projít bez toho, abychom nenesli nějaké břemeno; nějaký náklad nést musíme. Nemá to však být uzel naplněný materialismem, nýbrž jeho břemeno, které nás netíží. V Africe nosí matky a starší sestry malé děti na zádech. Jeden misionář kdysi uviděl dívku, jak nese svého malého bratříčka… A zeptal se jí: „Jsi si jistá, že pro tebe není příliš těžký?“ Ona bez váhání odpověděla: „Není těžký, je to můj bratříček a já ho mám ráda.“ Láska, Ježíšovo jho, je nejen lehká, ale také nás osvobozuje od všeho, co nás tíží.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

„Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, se sám sebe ‚zřekl‘, sám sebe vyprázdnil, přijal podobu člověka ve všem kromě hříchu, aby jednal jako služebník zcela oddaný službě druhým.“ (Benedikt XVI.)

Mesiášovy rysy jsou odhaleny především ve zpěvech o Hospodinovu Služebníku. Tyto zpěvy ohlašují smysl Ježíšova utrpení a ukazují tak způsob, jímž vylije Ducha svatého, aby oživil velké množství: ne zvnějšku, ale tím, že převezme naši „přirozenost služebníků“. Tím, že bere na sebe naši smrt, může nám předat svého Ducha života. (Katechismus katolické církve, č. 713)