ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 9. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

Když Ježíš učil (zástupy), řekl: „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“ (Mk 12, 38-44)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, stejně jako v Ježíšově době, mohou být někteří zbožní lidé — a tím spíše někteří náboženští „profesionálové“ — pokoušeni určitým druhem duchovního pokrytectví. Projevuje se to samolibými postoji, které se snažíme ospravedlnit tím, že se cítíme lepší než ostatní: vždyť přece my jsme ti věřící, ti, kdo praktikují víru…, ti čistí! Když nic jiného, někdy to tak můžeme hluboko v srdci cítit, i když se navenek „neukazujeme, že se modlíme“, a už vůbec se nesnažíme „pohlcovat něčí majetek“.

V ostrém protikladu k učitelům Zákona představuje evangelium prosté a téměř nepatrné gesto chudé vdovy, které vyvolá Ježíšův obdiv: „Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince“ (Mk 12,42). Skutečná hodnota jejího daru je téměř nulová, ale rozhodnutí té ženy je obdivuhodné, hrdinské: dává všechno, co má. Tímto gestem postavila Boha i druhé před sebe a před své vlastní potřeby. Zcela se svěřila do rukou Prozřetelnosti. Neměla už nic jiného, oč by se mohla opřít, protože zcela dobrovolně odevzdala všechno do služby Bohu a k pomoci chudým.

Ježíš ocenil její štědrost a její touhu chválit Boha a pomáhat chudým jako nejdůležitější dar ze všech, které byly v chrámě přineseny — možná mnohem okázaleji. Spása se nachází v jádru našeho vlastního svědomí, když se rozhodneme otevřít Bohu a žít k dispozici lidem; a hodnota volby není dána kvalitou ani množstvím vykonaného díla, ale čistotou úmyslu a velkorysostí lásky.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Musíš dávat to, co tě bude něco stát. Nejde tedy jen o to dávat to, bez čeho můžeš žít, ale to, bez čeho žít nemůžeš nebo bez čeho žít nechceš. Tomu říkám láska v činech.“ (sv. Tereza z Kalkaty)

• „Vdova, která ze své chudoby vhodila do chrámové pokladnice ‚všechno, co měla na živobytí‘ (Mk 12,44). Její drobná a nepatrná mince se stává výmluvným symbolem: tato vdova nedává Bohu ze svého nadbytku, nedává ani tak to, co má, ale to, čím je. Celou sebe samu.“ (Benedikt XVI.)

• Láska Církve k chudým „patří k jejím pevným tradicím“. Inspiruje se evangeliem blahoslavenství, Ježíšovou chudobou a jeho laskavostí k chudým. Láska k  chudým je pro křesťana také jedním z motivů povinnosti pracovat, aby „mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí v nouzi“ (Ef 4,28). Taková láska k chudým se netýká jen hmotné chudoby, nýbrž i četných forem kulturní a náboženské chudoby. (KKC, par. 2444)